[21:20 12.9. - hotel der Salaam v Ouzoudu, Luc chce jít spat, já ne, tak píšu...]

Probouzím se jako obvykle první, dopisuji deník a také zbylé pohledy (povinnosti jsou povinnosti). Luc se mezitím probírá a vykládá, že se jí zdálo o Bališovy a o sexu ve třech - kdo byl třetím aktérem říct nechtěla. Pošta má v sobotu otevřeno jenom do 11:30, tak kvapím s pohledy co to jde. Luc se nechce, tak jdu na poštu sám. Známky asi od posledně nějak podražily, zde mají jenom za 6,5 Dh, ale zato pěkně nové s oblíbenýmm portrétem Mohameda VI. Ale hlavně, připravuji se psychicky na transakci dne, výběr z bankomatu. Pravděpodobně by jsme to nějak přežily i s hotovostí co máme, ale nemohli by jsme nic koupit a ani vodopády by nebyly. Rozhoduji se pro částku 1000 Dh a s pevným odhodláním a vírou v moji Visa elektron mířím k Wafabank v medině...zadávám PIN, zadržuji dech...pin je správný...znovu pravidelně dýchám...je zde nějak moc menu ( a přímý výběr jenom 700 Dh), tak raději stornuji a jdu zkusit štěstí jinam. Konkrétně Societé General, bankomat chvilenku přemýšlí a bez problémů vyplivuje 1000Dh. Ó díky, moje velkorysá Česká spořitelno...dovča je zachráněna...i když ty poplatky.:( (nakonec jenom 120 Kč)
S veselou myslí upaluji na pokoj za Luc a na oslavu kupuji v cukrárně nějaké sladké dobroty. Dneska se přece jenom udělalo trochu líp (tak 25°C a fouká), tak jdeme na pláž s pevným přesvědčením, že se budeme koupat. Cestou dáváme ve stánku oběd, já mega hyper sendvič Kefta(18Dh) a Luc hranolky(5Dh).
Původně jsme dneska měli v plánu navštívit blízkou vesnici Diabat, která byla v 70. letech (poté co zde byl Jimi Hendrix) legendou mezi hippies a místní pláže se staly proslulými koloniemi kuřáků marihuany. Dneska už zde bohužel nic takového není, a dle LP sem jezdí akorát turisté mrknout na Jimiho dům a dát si v něm špeka). Měl by tam jet autobus č.5 od brány Bab Marakech každé dvě hodiny za 4 Dh.
Jak jdeme po pláži a bavíme se česky, ozve se za námi "Zdravím", potkáváme onen český pár, o kterém se zmiňovaly ty dvě Australanky, Štěpánku a Michala. Jsou zde v Savíře už dýl a asi ještě budou. Byli v Šešávenu, kde to prý bylo super (týpek vypadá jako hulič, tak se nedivím) a Fes se jím nelíbil. To nám ano, ale každý má svoje. Sedáme o kousek dále a sbíráme všechnu odvahu potřebnou pro koupání. On ten oceán už zdálky vypadá docela studeně..a co teprve zblízka. Dá to hodně přemáhání...voda to není studená, ale ledová (tišnovské koupaliště)...nakonec se rozbíhám, čímž rozveselím místní borce a tak minutu si užívám ledové lázně. Následuje Luc a jak ji tak sleduji, je na tom docela podobně. Mám ještě lehké cukání na repete, ale studený vítr mě rychle přesvědčuje o opaku. Kolem čtvrté to balíme, chvíli se koukáme na hennu a rozhodujeme se, že dneska do toho půjdeme. Docela vymrzlí stíháme ještě hariru, vysprchovat a na nákupy. Ale nejdřív naše "tattoo"! Docela se těším, i když vím, jak bude těžké si něco vybrat, ale je to jen na měsíc, tak to není tak zodpovědné. Jdeme do krámku poblíž hradeb, chvíli se bavíme se sličnými tatérkami, pak docela dlouho vybíráme nějaký ten motiv...první jde Luc, která si nechává udělat čínského draka na rameno. Říká, že to trochu pálí. Druhým pánem na holení jsem já, zvolil jsem si kombinaci několika motivů a za místo předloktí. Luc ještě nemá dost, tak si nechává udělat jednoduché (ale moc pěkné) motivy na nárt a prsty u nohou. Asi dvacet minut čekáme, a následně platíme za tuto legraci 150Dh, což v nás opět vzbuzuje pocit, že nás odrbali. Hold každá legrace něco stojí. Pokračujeme na hradby, teď místo racků dřepí hafo lidí, není mně moc jasný proč, když dneska je naprosto zataženo a západ slunce si mohou leda tak představovat.:)
Začínáme bloumat uličkami a vymýšlet co nakoupit...nejdříve malou dřevěnou krabičku (180 Dh -> 50 Dh) a nějaké korále (40 Dh/ks -> 20Dh/3ks), v keramickém kšeftu malý tadžínek (40 Dh/ks -> 25 Dh/ks), Luc velkého velblouda (60 Dh -> 20 Dh) a já CD Gnaoua 2004 (místní world music fest) za 30 Dh (nesmlouván, je to oficiální cena všude). Dostáváme se až do přístavu, kde náhodou potkáváme Itala, kterého známe z Fesu...Maroko je opravdu malá země. :) Je kolem deváté, rozhodujeme se pro jídlo a vítězí nějaká dobrá rybka. Jdeme tedy na rybí trh, kde si chceme nějakou koupit a následně si ji nechat ugrilovat v přilehlé restauraci. Ujímá se nás perfektně anglicky mluvící borec a hned vysvětluje, co která ryba je - ani jeden z názvů mně moc neříká, tak vybíráme platýze za 40 Dh. Obsluha rybku ihned vyčistí, za což máme dát nějaký drobný, mám jen 3 Dh, tak to musí stačit. Anglicky mluví perfektně, ale jeho znalost zeměpisu je docela katastrofální, nejdříve přiřadí Česko do Jugoslávie aby nás následně hodil dokonce do Austrálie.:) Rybička se již pěkně peče a číšníci nám nosí na stůl plno mističek s salátem,chilli, limetkami apod. Na závěr samozřejmě rybka, jak úžasně vypadá, tak i chutná. Luc jí jako divá, takže sotva stíhám. Platíme dalších 15 Dh, takže nás to ve finále přišlo na 30 Dh/osoba, takže to vychází jako stejně jako každá jiná normální véča, ale tady je to s zážitkem navíc. Ještě stíháme nakoupit malé velbloudy za 5 Dh/ks (nešlo nikde usmlouvat) a rychle na kutě....moooc uondané nožky....