[ 19:35 v našem pokojíku ve Fesu, oba jsme unavení jako slípky ]

V naší kobce je pekelné vedro, tipoval bych kolem 30°C, spím úplně odkryt a budím se docela brzo - je vidět, že časový posun dělá své. Luc spí jako zabitá, tak si beru židli a jdu si číst LP do atria.
Po snídani z vlastních zdrojů (já mám salám ,fuuj, už nebrat) razíme směr brána Bab el-Mansour a dále směr mausoleum Muláje Ismaila, které je v těchto ranních hodinách (je kolem deváté) ještě zavřené. Slunce už docela peče. Vydáváme se směr královský palác,což ovšem není moc dobrá volba, jak se záhy ukazuje (nic zde není, do paláce se nedá dostat), tak se vracíme na Place el-Hedim (náměstí) a již dle LP jdeme do medersy (bývalá teologická kolej), která je dosti dobrá (vstup 10Dh). Jsou to vlastně takové malé pokojíčky pro studenty, které jsou kolem takového malého nádvoří. Studenti museli být hodně malých postav, neboť pokojíky by se daly spíše nazvat malinkatými chlívky s mini okýnky. Celkově je to, ale moc pěkné.
Pokračujeme dále do mediny, míjíme stánek s velbloudím masem, kterému vévodí velbloudí hlava (zapomínáme fotit:( ) a další řeznické stánky, kde je veškeré maso (i kopýtka, nožičky atd.) vystaveno jen tak, všude lítá plno much, mno prostě je to celkově moc chutné...možná pro nějakého útlocitného a zjemnělého Evropana i docela odrazující od jakékoliv konzumace čehokoliv, což ale samozřejmě není náš případ...
Vracíme se na hotel a přemýšlíme co dál, zda nechat batohy na hotelu a vyrazit ven, nebo počkat na recepčního a nechat si batohy u něj. Situaci za nás řeší uklízečky, které chtějí abychom buďto vypadli a nebo zaplatili další noc. Klasická domluva pomocí universálního jazyku ruce-angličtina-francouzština, po které následuje uschování batohů v kamrlíku v přízemí a lehká hádka o peníze. Babky jedny vydřidušský! Chtějí po nás 7 Dh/batoh, to se nám sice zrovna moc nelíbí, ale nic jiného nám stejně nezbývá.
Jdeme na autobusák, kam dorážíme tak akorát přesně abychom chytli bus do Muláj Idrís. Na autobusáku chaos, naštěstí se nás ujímá nějaký maník a dokonce nám autobus vyhledává, ale tvrdí, že je plný a další jede až za hodinu. Nám se to moc nelíbí, tak se zkoušíme zeptat poskoka u autobusu sami a ten nás úplně v poho pouští do busu a dokonce i sedíme. Po cestě nabíráme hafo lidí, šineme se jako s hnojem, takže se do Muláje dostáváme až okolo jedné. (16 km= hodina jízdy). Muláj je jedno z nejposvátnějších míst v Maroku (Muláj Idrís byl pravnukem prroka Mohameda a zakladatel první skutečné královské dynastie). Procházíme dosti chaosovým trhem na velmi pěkné náměstíčko a pak s davem směr mauzoleum, kam ovšem nemuslimové nesmějí. Takže jsme mrkni na závoru (není pěkné se jet podívat tam, kam se nemůžeš jít podívat?:)) a vydali se do okolních uliček, kde se nás ujal místní "guide", a že nám ukáže výhled na nějaké terase. No dobrá, povodil nás po několika uličkách a pak, že máme před sebou 150 schodů a tam to bude...nechce se mi, ale proč si ve vedru nedát stopadesátischodový výšlápek...?...za těch hafo schodů to samozřejmě nestálo, ale výhled to nebyl špatný. Borec by samozřejmě nejraději za doprovod nějaké peníze, ale to se přepočítal, nic mu nedáváme, místo toho ho chválím, že je "good boy", on nasazuje smutný výraz a my raději mažeme pryč. Na náměstí dostávám hlad, je zde plno restauraček, tak do jedné jdeme a já si dávám velký brochette (rozemleté maso upečené na jehle, podobné karbenátku dané tentokráte do chleba) No, ale hlavně! Poprvé jsme ochutnali vynikající (!) zdejší mátový čaj. Je silně oslazen, sklenka je plná čerstvých listů máty a co je na tom hlavně nejvíce úžasné, že i teplý báječně osvěží i v tom největším vedru (slogan jako z reklamy,že?:)) Celé to stálo 25 Dh. Procházíme trh a rozhodujeme se pro odjezd. Cena je tentokráte 6 Dh, takže předtím nás mistr o pár dirhamů obral. Bus je jinak skoro prázdný, ale kolem nás si posedává skupinka místních mladíků, kteří jsou velice komunikativní, takže s jedním co umí english kecám, zatímco ostatní se pořád nějak naculují a jeden si fotí Luc svým mobilem. Pohoda a zase klasika - z Česka znají jedině Nedvěda. Následuje bouřlivé loučení, na místním krytém trhu kupujeme broskve a nějaké sladkosti (jako naše zákusky), z hotelu bereme bágly a stopujeme místní světlé petit taxi na nádr. (cca 6 Dh). Potkáváme skupinku německých cestovatelů, které známe již z lodi (Luc se jeden líbí a přeje si, aby jeli také do Fesu), jinak zde máme asi hodinu času, tak kupujeme lístek za 17 Dh a jen tak posedáváme na nástupišti, kam nás oproti zvyklostem pouští již docela brzo. Kupéčko je plné, cestuje s námi rodinka s malýma děckama, tak jim dáváme bonbón.
Za hodinku jsme v Fesu (půl sedmé) a zase obdivuje velmi pěkné nádraží a vzpomínáme na ČD. Máme zde vyhlídnutý Youth hostel, který kupodivu nacházíme,ale dorms (společné ložnice) jsou only separate,což se Luc moc nelíbí - prý chce být jen se mnou:), tak tedy zkoušíme druhý vyhlídnutý, který je zase prozměnu complet (full). Recepční říká, že za rohem hotel Volubilis by měl být volný, tak tam mažeme a má pravdu a jelikož vypadá docela v poho, zůstáváme. (90 Dh/2os) Vybalujeme a jdeme omrknout Ville Nouvelle, kde si chceme dát něco k snědku. Máme chuť na marockou tradiční polévku hariru (snad nejlevnější marocké jídlo - hustá rajčatová polévka s nudlemi, fazolemi a dalšími věcmi s chlebem - prostě levná a dobrá!). Náhodně zkoušíme jednu restauračku, pinglík umí anglicky a je sympaťák, tak nám vysvětluje nějaké věci, je docela sranda. Na závěr jídla samozřejmě čajík, který je opět moc dobrý. Rozhodujeme se ještě nejít domů, tak jdeme jenom tak nazdařbůh do města. Jdeme přes bulvár, kde je uprostřed pás s trávníkem a palmami, kde plno lokálů jenom tak sedí a kecá - Luc říká, že to zde vypadá jako v Cannes (Luc ty jsi byla v Cannes??) - později zjišťujeme, že to zde postavili Francouzi. Dostáváme nabídku hashe, fotíme se a nakonec jenom tak ležíme a koukáme okolo...pohoda...
Stejně jsem, ale hodně unavení, teda já - Luc je po čajíku nějaká divoká...:)