[20:34 15.9. vlak směr Tanger, Luc sedí (nespí)]

Můj starý známý cestovní stav - hicuji jak piliňáky - rudý jako náčelník Apačů. Spím, ale o to hůře se probouzím...kašel,rýma,bolest hlavy.:( Je ještě docela brzo, tak jdu koupit snídani (pekárna u hotelu Ali) a vychutnávám si klid ranního Marakéše. Ulice jsou prakticky liduprázdné, všude je plno odpadků. Nejsou zde totiž popelnice, tak lidé vyhodí odpadky na ulici, kde to příslušní sběrači poklízejí. Kupuji koláče,jogurty a fotím Kutúbijskou mešitu. Po snídani, opět lehám, protože mi není ale vůbec dobře. Myslím, že to bude mít co dělat s úpalem (úžehem?) a také tím, že jsem pořádně nedoléčil chřipku, než jsme odjížděl. Luc mi děkuje za snídani a také ulehá, i když je zdravá, ale to je u ní normální, je to takový spací tvor.:)
Jak už to u nás bývá, nejideálnějším časem pro prochajdu po městě je největší vedro, teda tak kolem 11:00, neváháme a vyrážíme. Máme v plánu vyrazit k súkům (trhy), Luc si kupuje vysněnou bílou halenu s krajkami (130 Dh->70 Dh). Časem se nějak vychylujeme ze směru, lépe řečeno ztrácíme se a nakonec se velkým obloukem vracíme nazpět na náměstí. Horko a celkový můj stav se mi moc nelíbí, tak se rozdělujeme - já jdu lehnout na hotel a Luc se vydává sama na průzkum. Přichází docela nadšená, byla v mellahu a v paláci El-bahia. Jak to tak bývá, když jde holka sama - maročtí pánové jsou samá ochota a galantnost - jistý pán ji jenom tak provedl celým mellahem, pozval ji domů a ukázal na co slouží všechna ta středověká udělátka (rtěnka,mýdlo, kartáček na zuby). Já se mezitím prospal a vyrazil s vypětím veškeré zbylé energie na něco dobrého, nejdříve obligátní šťávička z pomerančů a potom po delším váhání vybrané grilované kuřecí kousky v bagetě. Stálo to sice 21Dh, ale tradičně vynikající! Jsem opět lazarus, ale Luc mě přemlouvá, tak dávám douche a razíme hledat koželužny. Hledáme a hledáme...bloudíme a bloudíme...bohužel medina je chvílemi nad naše síly, ono v LP je to sice vyznačeno, ale jenom hlavnější ulice, ty maličkaté uličky ne, a to je problém.:( Nakonec rezignujeme a vracíme se na El-Fna, kde se chceme dát v jednom z desítek stánků opět něco dobrého. Konečně zkouším cous-cous, konkrétně s kuřetem za 25 Dh + hodně hnusnou místní limošku Poms a Luc pastillu (maso v pikantním listovém těstě 20 Dh), která ji, ale vůbec nechutná, takže je z toho nějaká rozmrzelá. Číšníci s ní asi soucítí, tak dostává aspoň čaj zdarma. Mně to naopak dosti chutná, porce je to veliká, tak se docela přejídám.
Zase chvíli okukujeme různá představení, která se zde na námku dějí - plno rozličných hudebníků, kejklíři, zaklínači hadů, vypravěči příběhů, kartářky, henna a mnoho dalších. Je to opravdu velmi pestré. Už jsme dlouho nebyli na Internetu, tak v jedné postranní uličce tuto skutečnost za 8 Dh/hod napravujeme. Je zde opět arabská klávesnice, ale už jsem docela zvyklý. Potřebuji vyřídit pár emailů ohledně mého zápisu na ME, Luc zase chatuje jako o život a je nervózní, že jí vidím na monitor. Dobře mně sice není ani trochu, ale přesto ještě jdeme na náměstí kochat se jedinečnou atmosférou. U stánku jemuž vévodí velká měděná konvice si dáváme silný skořicový čaj hundža za 1,5 Dh (opravdu hodně silný,Luc nechutná), ke kterému patří hnědá dobrota (podobná perníku) jménem tkaút za 2 Dh. A zase jdeme spát...