[20:40, 16.9 - již v Evropě, Luc šla koupit něco na snídani do vlaku, já si vzal prášek, takže rozumně funguju a mohu psát]

Zdá se, že dneska mi bude líp - frekvence smrkání se zmírnila, což se dá říct i o spánku, který taky za moc nestál. Oba se budíme docela brzo a domlouváme se, že dneska doženeme, tedy hlavně já, co jsem včera zameškal. Již kolem osmé za příjemného ranního chládku vyrážíme předpokládaným směrem k paláci el-badi a Saadským hrobkám. Hrobky nacházíme úplně v pohodě, vede k nim docela jasná směrovka, tak platíme 10Dh (nedostáváme lístek) a jdeme se kouknout co je to zač...no nečekali jsem to, ale je to tak...samé hrobky.:) Bylo jich docela dost, ale bez jakýchkoliv popisků nám srozumitelným, takže se lze jen dohadovat, kdo kde odpočívá. Celkově je to tak na 10 minut, bez popisků to bohužel za těch 10 Dh moc nestojí. Po hrobkách přichází na řadu el-badi. Nejprve odvážně volíme směr sami, což nemá za následek nic jiného, než že se ztrácíme. Dle lidí totiž jdeme úplně opačným směrem. Postupně se zkoušíme ptát asi tří lidí, ale k žádnému velkému výsledku to moc nevede. Ono by to možná vedlo k nějakému výsledku, nebýt jazykové bariéry. Oni máchají rukama, něco nám vysvětlují a my jen odhadujeme, zda mysli odbočit vpravo nebo vlevo. Náhoda, respektive Lucčina všímavost nás nakonec dovede k cíli. V průvodci psali, že na hradbách s oblibou hnízdí čápi, a dle toho také palác nacházíme. Platíme 10 Dh (základní vstupné) a docela obdivujeme na obrovskou plochu nádvoří, nyní už zdevastovaného paláce, které se skládá z několika bazénů a pomerančových hájů. Nyní je, bohužel vše již značně zničeno a rozebráno.:( Za nádvořím jsou již jen rozvaliny a spleť podzemních chodbiček...celkově dobré, za těch 10 Dh to stojí. Kousek od el-badi je el-bahia, kde už Luc včera byla, tak ji opouštím a mířím na prohlídku. Vstupné je zase 10Dh. Palác je to opravdu pěkný, mozaikami vykládané stropy a stěny, nádvoří, zahrady. Bohužel to mělo jedno velké Ale, a tím byly houfy bílých turistů-zájezdářů -> špekatých (tlustých) důchodců. Všude lezli, pořád něco fotili a děsně mě štvali! Tak jsem to proletěl, udělal pár fotek a padal. Opravdu mi to vadilo, jsou to velké grupy s průvodcem, které luxusní autobus doveze až na místo, kde je vysadí, oni jako stádo vylezou, hromadně všechno nafotí a rychle se naložit nazpět do klimatizovaného autobusu. Snad takhle jednou neskončím...
Nějak mi nefunguje domluvený signál na sraz (prozvánění), ale i tak se v pohodě nalézáme a Luc se mi chlubí, že dostala dárek -> vyměnila bonbóny za údajně stříbrný náramek. Blíží se jedenáctá, tak se zvedáme a míříme do hotelu, kde se musíme odhlásit, abychom neplatili za další noc. Jako obvykle necháváme batohy na recepci. Rozhodujeme se co dál, navrhuji jet na vlakáč pro lístky, Luc schvaluje, tak dle průvodce vyhledáváme stanoviště městské hromadné (Place de Foucauld), které je kousek od El-Fna a linkou č.3 (jede tam č.3,8,10,14) za 3Dh jedeme na le gare. Vtipně přejíždíme zastávku a další zastávka je ještě vtipněji asi až za dva km..Tak pěkně ťapeme po výpadovce jsme rádi, že jsme si to teď vyzkoušeli na nečisto, protože večer by to bylo s bágly mnohem horší. Vlakáč vypadá dobře, sice trochu menší, ale i tak připisuje další bod na stranu minusů pro ČD. Neblahé tušení se potvrdilo, 143 Dh je jenom pohádka v LP, nyní se platí příplatek za klimu i v noci:( Solíme tedy pěkných 188,5 Dh. Prý staré vagóny bez klimy už zrušili před třemi lety. Mno ještě štěstí, že jsme si ty lístky koupili teď, nevím nevím co bychom dělali večer na vlasáči s posledními 143 dirhamy...
Jelikož razíme neustále teorii procházek za největšího vedra, jdeme z nádru pěkně pěšky. Oba jsme dosti unaveni, tak vítáme stinnou zahradu Hibernania, kde dlouho odpočíváme. Zahrady tu mají opravdu krásné a ve většině případů i dobře udržované, všude plno různých keříků, mezi nimi palmy, prostě super. Hlad o sobě dává vědět, tak hned za branami mediny jdeme do první jídelny. Ujímá se nás nějaký chlápek, z kterého se nakonec vyklube host...zvláštní. Luc si dává grand salát (obědová porce za 15 Dh) a já takové masové placičky, příloha a salát za 25 Dh. Dostáváme ještě čajík, který zde sice nedělají, ale co by pro nás neudělali, takže jej odněkud přinesli. Po jídle máme v plánu jít na náměstí, ale nějak se nám pletou směry, docela bloudíme a velmi slušně si zacházíme. Zase jsem nějak hodně unavený, tak zabírám první lavku, Luc je tak hodná, že jde pro vodu a po další snad dvě hodiny se bavíme tím, že pozorujeme lidi a komentuje jejích počínání. Prostě taková drbárna po marocku. Zbývá posledních pár hodin v Marakéši, tak vyrážíme do mediny na finální nákupy. Já utrácím peníze za tričko (50Dh) a CD (15Dh), Luc kupuje různé tradiční věcičky denní potřeby, které nutně potřebuje každá správná Berberka...:) jako mýdlo, rtěnka, řasenka apod.
Nějaké jídlo, pomerančová šťávka, pohledy a pro batohy na hotel. Přeskládáváme věci, když si k nám sedne strašně pěkné malé kotě, moc se mi libí, nejraděj bych si ho vzal s sebou a uchránil jo tak potupného osudu v podobě brochette (marocké jídlo), ale nejde to:(, tak se loučíme a běžíme na bus. Tentokráte není poloprázdný ani náhodou, naopak - je úplně přecpáno. Zase platíme 3Dh (fixní částka) a vyjíždíme směr marakéšská dopravní zácpa, doufaje, že z toho budu s těma mega bágly nějak dokážeme vystoupit. Šnek je proti nám formule 1. Jak se tak blížíme naší zastávce, přemýšlíme jak vystoupit...pravděpodobně na nádraží normálně nikdo nevystupuje, tak autobus tuto zastávku míjí...docela nechápem co se děje, což naštěstí neplatí o spolucestujících, kterým je jasné kam míříme a ti začnou bouchat na sklo, my se přidáváme...až autobus konečně zastavujeme a my si můžeme oddechnout....lidé v busu se usmívají, mávají nám, no prostě přátelská marocká pohoda. Na vlakáči máme ještě bezmála dvě hodiny čas, než nás vůbec pustí na perón, tak sedíme a koukáme. Lepší zábava tu moc není, snad vyjma opět zajímavých marockých slečen (líbí se i Lucce:o). Potom už jenom zabrat volné kupé a se spíše hořkým vědomím, že de facto opouštíme Maroko, usnout...