[ 07:09 - vnitřní terasa hotel de Meknes, probudil jsem se v tom vedru nějak brzo, tak píšu...]

Blíží se konec prázdnin a já vydávám se zase někam za hranice všedních dní. Tentokráte padla volba na Maroko - proč? Touha dobýt Afriku a něco zažít, arabská exotika spojená s tradiční pohostinností a taky Luc - když se přidala, Sýrie a podobné byly pro tento rok zapomenuty, tedy nebylo už co řešit, jen se sbalit a vyrazit....
Tedy takhle to začalo:
Původní odjezd byl stanoven na 6:54 z Tišnova rychlíkem do Prahy, ale když Luc přišla s tím, že její nový amant Mirek nás hodí do Prahy autem, plán byl operativně změněn a kolem osmé vyjíždíme směr dálnice D1 a letiště Ruzyně. I díky Lucčině lehké časové dezorientaci (spletla čas odletu) jsme dorazili na letiště před dvanáctou hodinou, přičemž odlet byl až 14:45. Tento fakt se nesetkal s přílišným ohlasem především u Mirka, mně to bylo ale celkem jedno, aspoň jsem se mohl v klidu prozkoumat letiště a dát si něco k jídlu. První dojem: je to tu nějaké malé a nic moc k jídlu. Nakonec vítězí restaurace Praha a hovězí vývar za 30 Kč. Kolem půl druhé odbavujeme zavazadla (mají cca 16 kg) a míříme do VIP, tedy bezcelní zóny. Zde už je poněkud větší frmol a i prostory jsou zde poněkud rozmáchlejší. Levná Tequila Gold a jezdící chodníky, to jsou asi tak dva hlavní dojmy. Lehká cestovní nervozita, projít rentgenem a už jen vyčkávat (na boarding time)...přece jenom je to poprvé - jak moje tak i Lucky.
Jak je jistě všem známo, vše poprvé je nejlepší.:o)
Za značné závisti Luc dostávám místo u okýnka, společně obdivujeme pěkné letušky a zjišťujeme, že je poněkud málo místa na nohy. Následuje nezbytná instruktáž (únikové východy, pásy, kyslíkové přístroje), připoutejte se prosím...a je to tady...letíme...jupííí....no trochu to hází, jakoby poskakuje, ale jinak musím říct "na poprvé dobrý". Snad jen počasí se moc nevyvedlo, těšil jsem se na výhled na pohoří Alpy, Pyreneje etc. a místo toho všude bílo.:( Snad až nad Španělskem, kde jsme byli okolo páté, to bylo lepší. Pár skoků, lehkých zhoupnutí a je to za náma...až na silně zalehlé uši a to poskakování, to bylo v pohodě. Některé slabší povahy dokonce ocenili přistání potleskem. Dle pilota je v Madridu 30°C (asi) a my jen souhlasíme. Bereme batožiny a zkoumáme kudy kam na metro. Nacházíme terminál T2 a po sérii jezdících chodníků i vstup to metra. V automatu, který má i ovládání v angličtině, si kupujeme lístek za 1,15 € (omezené nikoliv časově, ale vstupem/výstupem z metra) a míříme směr Chamartin, což je druhé madridské nádraží. Zde máme krapet více času než jsme předpokládali (asi 5 hodin), tak zabíráme lavky. Luc střídavě usíná a já chytám lelky, koukám na španělské slečny a chodím kolem dokola, což není moc funny, páč je to takové menší nádraží. Průběžně kupujeme vodu (citrónová voda 1,25 € - dobrá a velmi osvěžující) a konečně před jedenáctou nasedáme do našeho zarezervovaného kupé (rezervace již z ČR - CK ČD 6 €) a ve 23:10 opouštíme Madrid vlakem Estrella směr Algeciras. Jedná se sice o rychlík, ale má jenom čtyři vagóny a staví kde může, takže mu cesta trvá slušných 10-11h. Ze začátku je kupé plné (trojice španělských smradů s máti), kteří o půl jedné vystupují. Máme nakonec kupéčko pro jen sebe, klima jede jako šílená a my usínáme...