[ 21:45 8.9. - Zagora, berberská chýše, není zde skoro nic vidět a je pekelně vedro a dusno. Luc má spavou nemoc... ]

Nedá se tomu vyhnout, pohledy čekají...ale ta lenost.:( První dilema: komu jaký pohled?A bude se jim to líbit? Nebude pro ne písek málo?:) A kam dříve? (je mi jasné, že šest pohledů naráz prostě ne). Mezitím co Luc píše jako divá, já přemítán a výsledek je ten, že Luc má dopsáno a já jsem ještě nezačal.:( Nedá se svítit (kór když je už světlo:o), musím se s tím poprat, vybírám náhodně první tři, chvatně sepisuji a o 1 vyrážíme směr pošta. Tam chvíli postáváme než si nás někdo všimne, kupujeme známky s portrétem - no hádejte koho? za 6Dh a hážeme pohledy do schránky, která je z boku pošty. Dneska chceme vyrazit do Todry a na to by se nám nejlépe hodilo grand taxi, ale nějak senám ho nedaří najít, tak jdeme na náš oblíbený stop. Agilní Lucinka máchá rukama jako divá a stopuje minibus, takže nakonec stejně platíme a to 5 Dh/osoba. Ale aspoň nám zastavuje až u vchodu do soutěsky Todra (Todra Gorge). Soutěska je docela úzká, protéká jí malý potok a skály kolem ční do výše až 300m - je to opravdu nádherné. Chvíli bloumáme, Luc dostává nápad jít trasu popsanou v LP, mně se sice moc nechce, ale souhlasím, tak kupujeme vodu (10Dh) a vyrážíme. Ale už po cca 10-15 minutách to balíme, jdeme po stezce pro oslíky, která vede pořád kamsi nahoru a já mám pouze sandály...Potkáváme pasačku koz a ovcí - je docela zajímavě vystrojená, tak si ji zkouším fotit, za což ona docela nevybíravě požaduje peníze.:( Docela nás to šokuje, kašleme na ni a nic ji nedáváme. Vůbec Todra je hodně turistické místo, potkáváme plno autobusů s prachatýma důchodcem...docela nechutný.:( Na obídek, je dneska místní chlebík a česká paštika...docela dobré, zvláště když se to pojídá na malém skalním převisu na potůčkem...
Soutěsku necháváme za sebou a míříme do palmérií, které by měly vézt až do výchozího bodu dnešního výletu. Míjíme “kaktusovník“ (naše pojmenování pro druh kaktusu s malými plody podobné malým lampiónkům), tak zkoušíme ochutnat, ale plod je chráněn tisíci miniaturních bodlinek, takže z pochutiny moc není, spíše si jen tak zanadáváme. Jakýsi místní borec nám tvrdí, že je to jeho...tak nevím zda on má o turistech takové mínění a nebo jsou všichni bílí turisté tak blbí (že mu na to skočí). Procházíme palmovým hájem (datle, fíky, mandle, pomeranče,citróny,broskve apod.) mezi políčky se vším možným, bohužel nic není zralé, tak si můžeme o hladu jen povídat.:( Nějak na nás padá únava (nejdříve na mě a potom na Luc), takže to pro dnešek vzdáváme a v jedné vesnici bereme stopa. Je to tentokrát pick-up, takže se vezeme pěkně na korbě. Sotva přijíždíme, leháme a usínáme...probouzím se kolem sedmé, Luc stále spí, tak se jdu podívat po něčem dobrém. Hledám, až nacházím v jedné zapadlé uličce blízko hotelu naprosto vynikající sendviče za dosti šokující cenu 5 Dh (!) Jsou to vlastně místní kulaté bíle chleby plněné masovo-zeleninovou směsí s přísadami jako olivy, hranolky, pečené lilky. No prostě nehorázná mňamka, o které po příchodu do hotelu referuji Luc, která z toho dostává hlad, takže jdeme na druhé kolo...moooc dobré! To, že nás co chvíli někdo otravuje nebo žebrá to jsme si docela zvykli, člověk se chtě nechtě musí stát vůči těmto věcem imunní, ale zde to bylo jednu chvíli už trochu moc. Malí kluci nejen, že pořád žadonili, ale i do nás různě dloubali, je to nepříjemné, ale nikomu dát nemůžeme, tohle žebrání na turistech určitě nepodporujeme. Když už tak si od někoho něco koupíme, papírové kapesníky sušenky apod. Potom už jen tak chodíme po městě, když nás odchytává nějaký místní mladík z přilehlé restaurace, a že nás zve na čaj (berber whisky). Váháme, ale nakonec přijímáme, umí trochu anglicky, tak kecáme. Jakmile se dozví, že jsme z Česka, tak se dožaduje slivovice, nebo spíše jakéhokoliv alkoholu. Pořád, že uděláme party, že tu naši skromnou malou plácačku koupí nebo vymění. No dobrá, promise is promise, jdeme na hotel pro přeteplalou slivku, ať má chlapec radost.:) Cestou potkáváme Karima ze včerejška, tak mu dáváme taky napít. Sice se tváří jako hrdina, ale myslím, že je to na něj docela hodně silné. Na oplátku nás zve na pravou berberskou diskotéku, Luc se nechce, mně také ne, tak odmítáme. Ještě za tím druhým, který to chce koupit. Dáváme mu cucnout, ale neprodáváme, zvláště když nám nabízí jenom 25Dh...buď si myslí, že jsem tak blbí nebo je tak drzej...nevím, tak na něj kašlem a jdeme na hotel, kde už na nás čekají berberští kluci, kteří nás již odpoledne zvali na večerní terasu. I když tuším, že nám budou chtít asi něco prodat, tak jdeme. Opak je pravdou a jsem docela příjemně překvapeni, protože jen tak kecáme...kolem obíhá špek s berberskou medicínkou...prostě pohoda. Co musím velmi ocenit, kluci se snaží mluvit anglicky i mezi sebou a vůbec jsou hodně přátelští. Zkouší na nás různé hádanky (typu slon v lednici) a když to uhodneme tak tomu nemůžou uvěřit, tak vymýšlejí další a další...potom nějaké vtípky...:) Krom Berberů a nás je zde i další cestovatel, Francouz, který cestuje sám a Lucce se líbí...
Kolem jedenácté jdeme spát, z důvodu, že ráno vstáváme kolem šesté na autobus do Varzázátu...Luc nařizuje budíka...