[doma]

Přesně v 8:45 dle jízdního řádu jsme na nádraží Madrid-Chamartin, nezdržujeme se a jedeme na letiště (1,15 €/os), kde si necháváme v úschovně zavazadla. Funguje to zde podobně jako v Algeciras (je to i levnější - 2,7 €), jen s tím rozdílem, že si zapisují pasy a zavazadla opět procházejí detektorem. Jedeme do centra, které má být kolem zastávky Sol. Venku je ještě docela svěže (až nezvykle), tak uprostřed náměstí snídáme buchtu koupenou v Algeciras a vydáváme se do ulic Madridu. Vůbec nevíme kam jdeme, až se dostáváme ke Královskému Paláci, který je docela úchvatný a trochu nám připomíná Pražský hrad. Jdeme dále až do Aténského parku, kde chvíli poleháváme a nakonec se pod dojmem únavy rozhodujeme jít nazpět. Cestou se zastavujeme na trhu, kde kupujeme bagety a broskve. Na náměstí docela dlouho sedíme a pozorujeme jak se zde natáčí nějaký dětský pořad, je to docela legrace a to neumíme ani slovo španělsky. Asi budeme v španělské TV...:)
Zase metrem na letiště, vyzvednout batohy (opět kontrola pasů) a dlouhatánskými chodbami do odbavovací haly. Je to zde vše docela rozsáhlé, odlétá odtud hromada spojů do všech koutů světa. Některé destinace (Aswan) vůbec nevím kde leží. Tak jen tak sedíme, píšeme deníky nebo čteme. Nuda. Teprve kolem čtvrté se na obrazovce objevuje náš let. Máme štísko naše odbavovací přepážka je kousek od nás. Rozpoznáváme první krajany, i když obecně to vypadá, že i v tomto letu bude převaha Španělů. Odbavení začíná, tak se rychle odbavujeme (já mám opět místo u okna, neboť Luc nějak na otázku zda chce window nereagovala) a jdeme do přece jenom zajímavějšího celního prostoru. Brouzdáme duty-free shopy a vybíráme si mega čokoládu Nestlé za 4,5 € (po slevě). Asi aby si nemohl každý nakoupit více než je limit, pokladní nejdříve načte letenku a potom teprve potom markuje nákup. Už jenom u naší gate čekáme, plkáme a pozorujeme lidi, co jsou zač, kam cestují...V 18:30 máme boarding time, tak neváháme...za námi se řadí tři napití strejdové z Česka se značně polointeligentním výrazem a hned jak nás slyší vše "vtipně" komentují...tak raděj zmlkáváme a mizíme s nimi nechceme mít nic společného a nechci být s takovýma čutálistickýma trotlama házen do jednoho pytle. Tentokrát nejdeme "výcuckou" (Lucčin výraz), ale přijel pro nás autobus, který nás odváží na letištní plochu, kde na nás již čeká Boxing 737-500. Mám místo u okna, ale Luc mě umlouvá, tak ji pro tentokrát pouštím. Letadlo je stejného typu, ale myslím novější model, protože máme více místa na nohy. Letušky tradičně pěkné, tak můžeme letět.:) Za poslední € kupuji bagetu (hnusná, česká) a pití, stmívá se a ani ne po 2,5h jsme nad Prahou. Hladké přistání a jsme doma. Zima zde asi není tak hrozná, jak jsme se obávali. Na Luc čeká její Mireček, který mě bere až na Hlavní nádraží (Luc pokračuje). Díky. Kupuju noviny, jídlo, pití a bábě v občerstvení překládám, že toho Amíka skutečně chtěla okrást a vrátila mu o kilo míň. Tak mu to kilo vrací, tentokrát se jí finta nepovedla a já jen vzpomínám jak se drbávají turisté v Maroku...:) Čím to je, že to nádraží vypadá tak hnusně? No nic, přijíždí Pannonia, vybírám si volné kupé a mířím směr Tišnov. Spát se raději neodvažuji, jsme přece jenom už v Česku.
O půl třetí doma, cestou málem umrzám a to je konec....