[21:02 13.9 hotel Provence, Luc zase plká a já se dneska bezva spálil]

Ráno kolem osmé balíme, snídáme a vyrážíme na autobusák. Počasí by se opět dalo klasifikovat jako "shit weather", takže ani moc nelitujeme, že odjíždíme, i když mně osobně se tu velmi líbí. Panuje zde taková uvolněná pohodová atmosféra a i když zde je docela dost turistů, tak si Savíra zachovává svojí původní tvář. Na nádru jsme okolo půl desáté, ale bus který jede v tento čas je již plný, tak kupujeme na 10:30 za 35Dh. Ještě naložíme bágly do autobusu, zabereme dobrá místa uprostřed (konečně budeme tedy sedět někde normálně a ne kdesi vzadu. Místní to také tak dělají, přijdou hodně brzo a kamínkem, lahví nebo novinami "zabookují" místo pro ostatní) a jdeme se naposledy mrknout do zdejší mediny. Luc má zálusk na popelník a já pořád přemýšlím o takovém pěkném tácu. Vše jsou samozřejmě místní dřevěné výrobky. Luc zapadne do nejbližšího krámku, kam ji posléze následuji a usmlouváváme popelník+tác za 70 Dh z původních asi 200 Dh. Klučina odchází rozměnit, a my se rozhodujeme nečestně a nesportovně pomstít za předchozí bezostyšné okrádání od Maročanů a každý si vybíráme ještě po kousku na přilepšenou. Stíháme tak akorát ještě nakoupit hrozny (7Dh/kg) a už rychle opustit studenou a vlhkou Savíru. Je škoda, že jsme tu chytli takové hnusné počasí, páč jinak by zde bylo určitě moc pěkné koupání.
S mezizastávkou v jakýchsi Kotěhůlkách jsme v Marakéši okolo druhé a ihned kupujeme u okýnka č.18 lístky do Azilalu za 44 Dh/os. Oba jsme docela vyhládlí, tak si kupujeme různé buchty a koláče za 2-3 Dh, jíme hrozny a čekáme. Odjezd je v 15:30, tak kolem třetí jdeme na nástupiště č.18 a jak se dalo čekat, autobus je už zase skoro plný, takže naše oblíbená místa v zadních řadách jsou naše. Původní plán byl jet do Azilalu, tam se ubytovat a druhý den podniknout výlet k vodopádům, leč nestalo se tak...stavíme na křižovatce a pikolík nám říká, že tady máme vystoupit, že dále nás dovezou grand taxi. Nějak moc jsme s takovou možností nepočítali, takže jsme lehce nerozhodní, zmatkujeme, když nakonec Luc zavelí, že tedy vystupovat. A jak vystoupíme, zjišťujeme, že asi opět děláme chybu a jsme v situaci, z které není cesty zpět. První grand taxi se akorát naplnilo a my zůstali stát poněkud bezprizorně na křižovatce vystaveni napospas libovůli taxikářů. Krom toho se začíná dosti rychle stmívat. Rozhodujeme se, že nějaký čas počkáme zda se neobjeví náhodou nějací lidé, tak abychom zaplnili kapacitu taxi a nemuseli doplácet za ostatní. Bohužel s postupujícím šerem je jasné, že nikdo nepřijde a my budeme muset chtě nechtě zaplatit každý asi 25 Dh za pouhých 16 Km.:( Ubytování si nás nachází samo a to hotel Der Salaam, terasa 20 Dh/osoba. Asi zde ubytovává hodně Čechů, protože majitel hned pozná odkud jsme a zná myslím i pár slovíček česky. Hotel je to dosti nic moc (80 Dh/pokoj pro dvě osoby), ale na terase je to jedno, snad jen je potřeba doufat, že v té matraci nejsou nějaké blešky a vešky.
Na doporučení jdeme na jídlo do restaurace za rohem a děláme tento den již druhou chybu. Z které plyne ponaučení: "Nikdy nechoď tam, kam ti doporučuje Maročan".:) Je to nadnesené, ale v zásadě platí, že za každým doporučením je dohození nás "bohatých" bílých turistů nějaké známému, nikoliv blaho turistovo. Obírají nás jako slepice (omeleta za 30 Dh!), celkově platíme 55Dh. Jo kdybychom se tak poptali na cenu předem...Pingl konečnou cenu zcela evidentně rozepisuje nikoli podle skutečných cen, ale jak se mu to hodí aby to dalo těch 55Dh. Jdeme se ještě mrknout dolů k vodopádům, ale je slyšel akorát hukot vody, vidět toho už moc není, tak se vracíme. Luc jde brzo spát a já se pouštím do psaní zápisků. Přisedá si za mnou chlapík co nás tu ubytoval, a ptá se zda nemám vodku nebo nějaký chlast. Docela divná vizitka, že jsme známí jenom díky chlastu, posílám ho pryč, nic nemám a nedám...jdu spát...